Kungsleden má 470 km včetně převozů přes jezera a 30 km úseku po silnici. Úsek z Kvikkjokku do Abiska o délce 211 km (podle mapy.com) představuje přibližně polovinu trasy, a nabízí se tak jako kratší varianta téhle oblíbené trasy na prodloužený týden. Kvikkjokk je častým vstupním nebo výstupním bodem, protože tam jezdí každý den autobus. Pokud si chcete trasu ještě zkrátit další možné nástupní body jsou ve Vakkotavare a Nikkaluokta (tady je třeba přidat dva dny cesty než se na Kungsleden napojíte). Jinak vede trek divočinou bez přístupu silnice.

Varianta z Kvikkjokku do Abiska vede z jihu na sever, což není úplně standard, a většina lidí chodí Kungsleden v opačném směru. Za sebe ale vřele doporučuju tento směr hned ze 3 důvodů:

• půjdete většinou sami a nestane se vám, že se budete půl dne snažit utéct povídající si skupince za vámi
• sluníčko budete mít v zádech (dobré na sušení věcí na batohu a nesvítí vám do ksichtu)
• krajina je čím dál víc impozantnější (skončíte v tom nejlepším a Abisko je vyloženě za odměnu - hezké okolí hotelu a obchůdek se suvenýry, které si už odvezete domů bez obavy, že vám přidají kila navíc).

Do Laponska se dá dostat nočním vlakem ze Stockholm Central, který jede do Abisko Turistation. Jízdenky na sj.se doporučuji koupit pár měsíců dopředu, v sezóně už můžou být třeba měsíc dopředu vyprodané. Z Abiska pak jede vlak dál do Murjeku nebo Gällivare. Odsud je třeba přestoupit na autobus do Jokkmokku a potom na autobus do Kvikkjokku. Autobusy na sebe úplně nenavazují, takže je možné, že budete muset strávit noc v Jokkmokku a do Kvikkjokku vyrazit další den ráno. Časy autobusů i možnost lístky rovnou koupit najdete v aplikaci Länstrafiken (doporčuji oproti jejich webu ve švédštině). Případně lze letět ze Stockholmu až do Gällivare a tam nasednout na zmíněné autobusy dál (za mnou takhle přijel přítel a byl tam podstatně rychleji). Konec trasy je zase v Abisku, takže se jede stejnou cestou zpět do Stockholmu.

Trasa je mimo civilizaci, ale po cestě jsou rozmístěné chaty STF (Švédská turistická asociace), z nichž má většina malý a poměrně dobře zásobený obchůdek. Naskladnění probíhá v zimě a přes léto se prodávají zásoby do vyprodání. Čím později tedy na trek vyrazíte, tím je pravděpodobnější, že už může být nabídka menší. Na začátku srpna to ještě bylo v pohodě, ale pivo už třeba došlo. 🙈 Je to samozřejmě dražší (cca o polovinu, než co by stálo ve švédském supermarketu), ale za mě lepší než táhnout jídlo na 10 dní. S nakupováním v chatách posenete jídlo vždy na max 2 dny. Mají vše potřebné - ovesné vločky na váhu, sušená jídla (ty jsou srovnatelně drahá nebo dokonce levnější než u nás), konzervy s těstovinami/masovými koulemi/fazole (fajn si udělat přímo ten večer a nemuset tahat s sebou), proteinovky, sladkosti, pivo/cola... A pak taky praktické věci - hygienické potřeby, náplasti atp. Přesnější popis obchůdků a jejich sortiment najdete zde.

Protože je trasa mimo civilizaci, je třeba si veškerý odpad nosit s sebou. Ani z chat STF se nedají odpadky jednoduše odvézt a i tam je třeba si dávat odpad k sobě do igelitky. Jediný odpad, který můžete v chatách nechat jsou umyté konzervy, plechovky (jsou ve Švédsku vratné), sklo a někdy organický odpad nebo hygienický odpad v kadibudkách. Na ostaní si doporučuji dedikovat igelitový pytel. Na zeptání vám ho také dají na kterékoliv STF chatě.

Na záchod je ideální využívat suché kadibudky v okolí STF chat a útulen. Toaleťák s sebou, i když na STF chatách vždy byl společně s mýdlem a dezinfekcí. Jinak samozřejmě zodpovědně v přírodě - najít vhodné místo, daleko od zdroje vody, mít po ruce lopatku, a veškerý odpad si odnést s sebou. Zase odkazuji na mou oblíbenou knihu, která poradí jak na to.

Pro sprchu je zase nejjednodušší využít STF chat. Mívají studenou sprchu nebo dedikované místo u řeky/potoka (většinou níže po proudu od místa, kde se čerpá pitná voda). V lepším případě mají saunu s nádobou na ohřev vody. Tuhle teplou vodu si můžete upustit, smíchat se studenou vodou a ve sprše se tím polévat. V přírodě lze využít jezer (tady ale opatrně - někde je zakázáno, protože jezera slouží taky jako zdroj pitné vody) a potoků. Jako u toalety je tady samozřejmě třeba dbát na ochranu přírody - nepoužívat chemické mýdlo (doporučuji biologicky rozložitelné univerzální mýdlo Lifeadventurene) a i eko mýdlo ze sebe smýt mimo zdroj vody.

Je jí opravdu dostatek, stačí mít s sebou 1l - 1.5l lahev a jednou za čas načerpat v potůčku. Některá jezera mají také pitnou vodu. I když ve vodě plavou kousky rašeliniště/trávy, bývá stále pitná a není třeba ji filtrovat. Já jsem nikdy neměla problém, ale samozřejmě se řiďte vlastním rozumem. Je dobré dát na chuť a podívat se po okolí po případných zdechlinách/turistických záchodech atp. Pitná voda je také vždy dostupná u chat STF.

Trasa jde jít i bez stanu, je ale nutné si předem zarezervovat ubytování v chatách STF a podle toho naplánovat trasu. Bez rezervace se dá vedle chat stanovat za poplatek 300 SEK (200 SEK pro členy STF). Pokud plánujete využívat spaní u chat, rozhodně se vyplatí stát se členem STF za 375 SEK. Každé ubytování pak máte o těch 100 SEK levnější.

STF chaty lze využít nejen ke spaní, ale i k odpočinku během dne za tzv. "service fee". Ten je 80 SEK (40 SEK pro členy) a zajistí vám přístup do kuchyňky s plynem a na suché toalety.

Jinak lze spát kdekoliv na divoko (kromě národního parku Abisko, tam je povoleno spát pouze u chat). Na spaní lze vždy najít fajn místo, po cestě jsou vidět vyležená tábořiště (zejména u mostů/řek). Na trase je také několik útulen, vedle kterých lze stanovat, nebo nouzově přespat i uvnitř. Jednotlivé tipy na přespaní dávám v popisu jednotlivých úseků.

Kunglseden se doporučuje v letních měsících. Je to přece jen za polárním kruhem a sníh přichází brzy. Já jsem vyrážela na začátku srpna. Teploty byly příjemné, některé dny přes 20°C jasno, sluníčko. Postupně se ve směru na sever ochlazovalo, blíže k severu bylo okolo 10°C. Pořád příjemná teplota na chození a komárů bylo v posledních úsecích trasy o dost méně, než co jsem slyšela od kamarádů, co vyrazili pár týdnů přede mnou. Takže kraje sezóny můžou být dobrá volba.

Co jsem četla, slyšela a zažila, může být dost nevyzpytatelné. V polovině července měli kamarádi celou dobu sluníčko. Já jsem měla sluníčko, slejvák, vichřici, bouřku a téměř ranní mrazík (4°C). Nedá se to nějak naplánovat a spoléhat se, že se předpověď nezmění. Důležitá je výbava - opalovací krém, pokrývka hlavy, nepromokavé a prodyšené věci na celodenní déšť, nepromokavé obaly na věci, kvalitní stan, dobrý péřový spacák, péřovka... Celá doporučená výbava je v sekci gearlist.

Tohle je důležitá věc, se kterou je třeba počítat: signál není po většinu trasy (u úseků popíšu přesněji). Hodně lidí mělo Garmin satelitní vysílačku pro případ nouze, moderní telefony také často podporují satelitní volání. Jinak je možné si zavolat pomoc z chat STF, které jsou každých cca 20 km.

Elektřina je pouze v STF horských stanicích (speciální velké chaty). Ty jsou na úseku 3 - Kvikkjokk na začátku, Saltoluokta před půlkou a Abisko Turistation na konci. Dobrá power banka je nutná a doporučuji extrémní battery saver s minimem aktivních aplikací (stejně nikomu nenapíšete a nikde si nezascrollujete). Přes noc jsem mobil dokonce vypínala.

Je to ale pořád Skandinávie, takže se dá téměř všude platit kartou. Cash je vyloženě třeba jenom na 2 převozy lodí - v hotovosti by vám mělo stačit nějakých 700 SEK.

Na cestě narazíte asi na 5 brodů. Není to nic strašného ani hlubokého - stačí vyhrnout nohavice, nasadit cukle (na boso bych si netroufla) a vydržet tu ledovou vodu. Co se týče terénu a náročnosti, také to není nic hrozného. Většinou jsou to mírně kamenité pěšinky a dřevěné chodníčky; v některých částech kamenitější víc a bylo třeba víc koukat pod nohy. Větší podíl na náročnost mělo za mě počasí. V dešti se cestičky změní v potůčky, a tak je dobré počítat s tím, že budete mít mokro v botech. Pohorky nevydrží všechno a z vlastní zkušenosti se suší o dost hůř, takže jsem byla ráda za kombinaci trailové boty + nepromokavé ponožky.

Celá trasa je v mapy.com a není třeba speciální mapa navíc. Kvůli nedostatku signálu je nutné mít mapu staženou offline (obecně dobrá practice). Trasa je ale velmi dobře značená červenými značkami, mapu jsem k orientaci nepotřebovala, spíš na hledání místa na spaní a obecný přehled o trase.

Obecná rada pro introverty, co nechtějí potkávat ty samé lidi a chtějí jít spíše sami, je nedržet se striktně oficiálních sekcí mezi jednotlivými chatami STF. Tyhle úseky jde většina lidí a můžete pak jít celou trasu se stejnými lidmi. Na druhou stranu, lidi na trecích jsou fajn a po celém dni může být příjemný pokecat se známou tváří.

Následující úseky víceméně sledují sekce, jak jsem je šla já. Se stanem je samozřejmě spaní velmi flexibilní, jinak je dobré se orientovat podle STF chat.

• Zařídit si členství STF
• Koupit letenky
• Náplánovat nebo rovnou zarezervovat cestu do Kvikkjokku
• Zarezervovat si plánované chaty na přespání uvnitř
• Projít si gear list a updatovat výbavu
• Vyměnit si cca 700 SEK / vybrat na místě